Po trpasličí stezce ke Skryjským jezírkům

Délka trasy: 4 km (2,5 hod.)

Obtížnost: Trasa je lehká – určená dětem od tří let.

Výlet je celoroční. Ve sněhu a mokru mohou kameny klouzat. Nejlepší je vydat se na trasu v létě, kdy se dá v potoce koupat a les vás kryje příjemným stínem.

Vzdálenost od Prahy: 50 km ujedete přibližně za 45 minut. Jeďte po dálnici D5 na sjezd v Žebráku, a pak pokračujte přes Březovou a Broumy směrem ke Skryjím. Asi 3 km před cílem však na lesní křižovatce neodbočujte na Skryje, ale jeďte asi kilometr směr Podmokly. V prudké zatáčce pak uvidíte parkoviště i modrou značku, která vás povede výletem.

Autobusová a vlaková zastávka jsou hodně daleko, raději jeďte autem.

Výlet je možný jet s kočárkem, na kole i se psy (posledních 50 metrů je třeba kočárky a kola nechat na místě, nebo je přenést až k jezírku). Golfky nedoporučujeme. Cesta vede loukou a lesem a je na ní dost kamenů.

Parkování: Na začátku trasy v místě zvaném Slapy je parkoviště zdarma.

www.idos.cz

Turistická mapa: Odkaz na mapy.cz

Možnost občerstvení: Po cestě žádné. Nejbližší restaurace jsou v obci Skryje: Hospůdka U Grillu, restaurace Trilobit.

Cyklotrasa: Pokud  jedete na kole, doporučujeme pro starší děti cyklotrasu, která vede ze Zbiroha až do Skryjí podél potoka kolem několika nádherných mlýnů. Vede po rovince, je dlouhá asi 15 km, nepotkáte zde žádná auta a uvidíte například Sýkorův, Kozův, Ostrovecký a Jankovský mlýn. Ve Slapech se pak můžete napojit na cestu ke skryjským jezírkům a pokračovat pak po modré značce až do Skryjí či ještě dál, podle vaší chutě.

Nejbližší další výletní místa od agentury Velká dobrodružství: Týřov, Žebrák a Točník, Zbiroh, Krakovec.

Cyklotrasa:
Pokud jedete na kole, doporučujeme pro starší děti cyklotrasu, která vede ze Zbiroha až do Skryjí podél potoka kolem několika nádherných mlýnů. Vede po rovince, je dlouhá asi 15 km, nepotkáte zde žádná auta a uvidíte například Sýkorův, Kozův, Ostrovecký a Jankovský mlýn. Ve Slapech se pak můžete napojit na cestu ke Skryjským jezírkům a pokračovat pak po modré značce až do Skryjí či ještě dál, podle vaší chutě.

Trasu pro vás prošla Lucie Nachtigallová.

Trasu testovali: Radeček (6 let), Andrejka (3 roky), Viktorka a František (5 let), Bětuška (3 roky) a pes Róza (8 let)

Postřehy dětí:
Andrejka: “Postavila jsem s maminkou kamenného mužíčka.”
Radeček: “Líbilo se mi, jak jsme se s Fandou honili po mostech nad potokem a maminky křičely, že spadneme.”

Legenda pro rodiče a popis trasy

Milí cestovatelé,

zveme vás a vaše děti na výlet ke zbirožskému potoku, který během tisíciletí vytvořil překrásné pohádkové údolí s peřejemi, vodopády a hlubokými jezírky. Neproudí sem davy, dá se sem chodit na procházku po celý rok, uvidíte pstruhy, ledňáčky a žijí zde trpaslíci. Ti vašim dětem připravili trasu plnou pohádkových hádanek a překvapení. Tajenku vyplní spíše školáci, ale doplňkové úkoly mohou plnit děti už od 3 let. Trasu lze zkombinovat s výletem na zříceninu hradu Týřov, návštěvou muzea Joachima Barranda ve Skryjích, nebo třeba s prohlídkou zámku Zbiroh. Můžete také hledat poklady. Jeden velký byl nalezen v nedalekých Podmoklech. Více se dozvíte při našem putování.

 

Dopis dětem

Ahoj kluci a holky,

dnešní cesta za hádankou povede po stezce Sněhurčiných trpaslíků, kolem jejich domečku, začarované skály, ale hlavně podél potoka, který je tak čistý, že v něm můžete pozorovat i pstruhy. Místo je to tak poetické a romantické, že na něm musí roztát i ten největší mrzout. Když se do údolí Zbirožského potoka, na mnoha místech připomínajícího spíš dravou horskou říčku, prodere skrz stromy a kapradí slunce, užasnete nad úchvatnou přírodní podívanou.

Stejně jako u našich ostatních výletů jste také k dnešnímu dostali originální mapu s vyznačenou trasou. Pokud půjdete správnou cestou, budete se pozorně rozhlížet, číst texty a poslouchat, co říkají rodiče, jistě splníte všechny úkoly. Umíte-li už psát, doplňte podle uhodnutých slov tajenku a pečlivě ji uschovejte. Pokud nám pošlete dopisem, e-mailem nebo prostřednictvím FB správné řešení, zařadíme vás do slosování o Lumpardíky. Je důležité, abyste vždy uvedli k tajence (pozor, psát bez diakritiky) i kód výletu, který je napsaný na každé stránce.

 

Mapa výletu

Doplňovačka

Jdeme na to!

Vaše cesta, milí kamarádi, začíná na malém parkovišti v místě zvaném Slapy. Vydáte se po modré značce, která vás povede přes louku k lesu a potoku.

Hned na parkovišti můžete doplnit první písmenko do vaší tajenky.

Najděte jakoukoliv naučnou cedulku, kterou uvidíte (Lesnický park, Ptačí oblast, mapu,…) a zjistěte, jak se zdejší chráněnná krajinná oblast jmenuje.

1. Jak se jmenuje oblast?

Křivoklátské lesy jsou velmi zachovalé – panství patřilo buď českým králům nebo knížatům, bylo určeno převážně pro lovectví, tím pádem zůstaly lesy zachovány a dříví se v nich moc netěžilo. Dodnes na Křivoklátsku zůstalo zachováno více než 1 800 druhů rostlin, 52 druhů dřevin, hnízdí zde kolem 120 druhů ptáků a dosud nespočetné množství dalších příslušníků živočišné říše, z nichž je nejeden zařazen do červených seznamů vzácných a ohrožených druhů.

Pojmenujte alespoň 3 stromy, které kolem sebe vidíte. Vidíte i nějaká zvířátka?

Opatrně přejděte silnici a kolem dopravní značky pokračujte za závoru. Co vám říká značka?

Hned u závory stojí krásný strom. Poznáte ho?

Celý statek musíte obejít. Na dvoře spatříte velké krabice. Majitel v nich chová zvláštní užitečná zvířata. Jaké zvíře žije a přezimuje ve velkých krabicích na dvoře domu?

Kdo rád med? My moc. Na čerstvém chlebu s máslem! Znáte nějakou pohádkovou včelku? Třeba Máju? Jak se jmenoval její včelí kamarád?

V úlu je matka jediná samice s vyvinutými pohlavními orgány. Dělnice je mají zakrnělé. Každé včelstvo má jen jednu dospělou matku a každá matka se páří jen jednou životě. Ovšem se 6 až 10 trubci. Sperma si pak uchovává v semenném váčku po celý život. V případě úhynu matky se jedné nebo více dělnicím aktivují vaječníky, jenže dost zbytečně. Páření stejně nejsou schopny. Kladou jen neoplozená vajíčka, z nichž se líhnou výhradně trubci. Proto se těmto náhradním matkám říká trubčice. Trubčice již nikdy nepřijmou novou matku, a tak je včelstvo odsouzeno k zániku. Trubcokladná matka je pro každého včelaře komplikací, ovšem trubčice hotovým neštěstím.

Pokračujte pěšinkou až k blízkému lesu. A můžeme si k tomu zazpívat.

Učení páni zkušení,
já rád bych vám teď podotknul,
nikdo z vás nemá tušení,
že v dálce stojí malý úl.

Z něj každé ráno vyletává včelka Mája,
naše kamarádka včelka Mája,
máme jí co závidět, výšku, z které vidí svět.

A o tom vypráví nám potom včelka Mája,
malá uličnice včelka Mája,
mávne křídly včelka Mája,
Mája, Mája.

Mája zas míří mezi nás.

Kdo první uvidí na louce?

U lesa najděte cedulku, na které je lev. Jakou mají jeho drápy barvu? To je co? Asi špatná manikérka :)

Kolik ocasů má lev a proč tomu tak je? Poradí rodiče?

Zkuste z textu na tabulce výčíst, jak se druhovým jménem označuje zdejší žabka.

2. Doplň: Skokan…

Skokan hnědý je po ropuše obecné naše nejběžnější žába. Vyskytuje se na celém našem území od nížin až po hory, i od mokřadů přes lesy až po stepi. Dokáže se přizpůsobit i člověkem velmi změněné či zničené krajině. Žije dokonce i v lomech nebo na výsypkách po těžbě. Živí se slimáky a brouky. Výška jeho skoku je až 55 cm. Skokan hnědý se dožívá až 25 let. Dříve se sbíral v době páření, kdy nepřijímal potravu. Lidé, kteří jedli žáby, dokonce tvrdili, že jeho maso je nejlepší z našich žab. A právě v období rozmnožování měl být nejchutnější. To ale jeho stavy tolik nezdecimovalo, jako změny hospodaření v zemědělství. Naštěstí se poslední dobou jeho počty zase začínají pomalu zvyšovat.

Děti, prosím vás, až uvidíte skokana, tak ho prosím nejezte. Dejte si raději slimáka! :)

Přicházíme k potoku a k první lávce. Potok je krásný a jmenuje se podle nedalekého zámku, u kterého pramení. Víte jak? Zámek se jmenuje Zbiroh a také k němu vede jeden z našich výletů s tajenkou.

Přes potok vede mnoho lávek a vy po nich po všech musíte dnes přejít. Schválně, kolik jich během cesty napočítáte?

Až přejdete první dvě, uvidíte zvláštní místo. Stojí tam mnoho panáčků postavených z kamení. Zastavte se u nich na chvilku a postavte si toho svého, nebo aspoň položte další kamínek na jiného. Prý to přináší štěstí.

U kamenných staveb stojí strom se dvěma bílými pruhy. Dokážete ho najít? Za chvíli vám o něm něco povíme.

Až si dohrajete, pokračujte lesní stezkou podél potoka. Po padesáti metrech zkuste najít strom pro změnu se dvěma červenými pruhy.

Pruhy na stromy namalovali trpaslíci. Touto cestou totiž chodí každý den do práce a v místech, kde stojí stromy s pruhy, se vždycky ztratili. Tak si ta místa označili, aby příště nebloudili.

Jak se jmenovali známí trpaslíci z pohádky? Zkuste nejprve sami… Zvládli jste pojmenovat alespoň čtyři? :)

Šmudla, Prófa, Kejchal, Rejpal, Stydlín, Štístko a Dřímal.

To však není jediná věc, kterou byste o zdejších mrňavých obyvatelích měli vědět. Kdysi si v místních skalách ukryli poklad. Ten jim však ukradl zlý mlynář z nedalekého Podmokelského mlýna. Za trest ho trpaslíci prokleli a proměnili ve skálu. Ta stojí nalevo nad pěšinkou – můžete v ní vidět mlynářův vyděšený obličej.

Našli jste ho?

To je jen pověst, ale my vám teď řekneme něco o opravdovém pokladu.

Západně od Skryjských jezírek najdete ves Podmokly, kde byl nalezen zlatý poklad z keltských dob. Podmokelský poklad obsahoval velké množství zlatých keltských mincí (duhovek) a byl vykopán roku 1771. Celkové množství mincí se vzhledem k okolnostem nálezu nepodařilo s přesností určit. Podle toho, co víme, bylo zachyceno asi 4200 mincí, ale původní množství se odhaduje na nejméně 5000 mincí. Vážily asi 50 kg. Poklad byl uložen v bronzové nádobě spolu s nákrčníkem. To vše bylo zakopáno do země v době kolem poloviny 1. století př. n. l. Velká část zlata, kterou si mezi sebe rozdělili místní obyvatelé, nakonec přišla do majetku knížete Karla Egona z Fürstenberka. Ten většinu mincí nechal roztavit a zlato použil na ražbu dukátů. Malá část zůstala uložená v knížecí sbírce na zámku v Donaueschingen a část se jako dar ocitla v různých soukromých i institučních sbírkách. Část mincí je také uložena v pražském Národním muzeu.

Podmokly jsou jen 5 minut jízdy autem ze Skryjí, tak doporučujeme malou zajížďku, třeba na vás v poli ještě pár zlaťáčků čeká!

Ale my se teď vrátíme k místním trpaslíkům. Víte, co má takový trpaslík nejradši k obědu? Na másle si usmaží jednu krásnou duhovou rybku, která se prohání ve zdejším potoce.

3. Víte, jak se jmenuje zdejší ryba?

Na chvilku se zastavte a poslouchejte. Rybky neuslyšíte, ale můžete slyšet ťukání zobákem dvou ptáků – datla a strakapouda. Který z nich má červenou čepičku?

Zdejšími porosty se rády plazí také zmije. Půjdete-li tedy tudy na jaře, na klikatice si dejte obzvlášť bacha! Když se zmije páří, jsou méně ostražité a může se stát, že člověk šlápne přímo do hadího klubka. Není ostatně divu, že jejich pozornost při láskyplném aktu polevuje. Snaží se dát vzniknout poměrně velkému počtu dětiček. Mívají jich od 4 do 18. Tak opatrně.

Poznámka na okraj: Stále nemůžeme přijít na to, jak se označují hadí dámy. Hadice to asi nebudou. Stejně jako zmijí páni asi nejsou zmijáci. Znáte čapku zmijovku? Ta bývala!

Podle lékařů však není zmije zdravým lidem nebezpečná. Uštknutým podávají protijed jen výjimečně. Člověku v kondici prý kousnutí neublíží. Hůř jsou na tom lidé s nemocným srdcem a děti. Ale ani těm se sérum většinou nedává, protože by mohlo vyvolat ještě horší alergickou reakci. Pacienti jsou jen několik dnů pozorováni, zda se nevyskytnou komplikace. Každopádně každý, koho had uštkne, by měl zůstat v klidu a přivolat si záchranku. Žádné zaškrcování, vysávání jedu z rány nebo vyřezávání. Tím si spíš uškodíte, než prospějete.

Našeho psa Rózu také před lety uštkla zmije. Dokonce nám ji nebohá fenka přinesla ukázat až do domu. To bylo řevu! Kousanec nebohého plaza přišel draho, Róza mu kousnutí vrátila. A to tak, že ho zakousla úplně a navždy.

Naštěstí byla Rózinka psice jak hrom do police, takže byla jen několik dnů apatická. Z uštknutí se rychle oklepala. Přesně tak, jak nám říkal veterinář. Takže když pokousání přežila Róza, vy byste měli taky. V každém případě na to ale nehřešte.

Už staré rčení totiž tvrdí, že není radno dráždit hady bosou nohou. Obutou samozřejmě také ne. A už vůbec nedoporučujeme hřát si hady na prsou. I kdyby jim byla sebevětší zima! Víte, co znamená, když o někom řeknete, že dráždí hady bosou nohou nebo že si hřeje hada na prsou? Rodiče vysvětlí, jistě to dobře vědí.

Za skálou, která připomíná zlého mlynáře, můžete vidět strom s podivnými boulemi. Našli jste ho? Je po pravé ruce hned u cesty.

Protože se blížíme k chaloupce sedmi trpaslíků, musíme se vás zeptat

4. Jak se jmenovala princezna, která s nimi žila?

No jo, to byla hádanka pro opravdu malé děti. Tak teď něco těžšího. Jak se jmenují dva stromy, od kterých vede pěšinka k trpasličímu domku. Mají bílou kůru.

Chaloupku sedmi trpaslíků si můžete prohlédnout, její obyvatelé tady většinou nejsou. Pokud přečtete číslo popisné, máte další písmenko do tajenky.

5. Jaké číslo popisné má chata na louce u potoka?

Do cíle to máme už opravdu kousek – asi tak na tři trpasličí písničky.

Hej-hou, hej-hou a trpaslíci jdou,
a zpíváme si vesele,
hej-hou, hej-hou
Hej-hou, hej-hou, hej-hou,
když máme starost zlou,
vždy vrásky z čela
vymaže hej-hou, hej-hou.

Blížíme k místu, kde musíte nechat kočárky i kola, nebo je tátové naloží na záda a odnesou přes skalní výběžek až ke Skryjským jezírkům. Vy se chytněte rodičů za ruku, mohli byste zde upadnout. Za chvilku budete u cíle.

Jedním z nejvyhledávanějších míst Křivoklátska je totiž skalní průrva na Zbirožském potoce, za kterou vznikla jezírka, vytvářející společně se skalami malebné zákoutí. Okolní skalní stěny a prahy tvoří odolné tmavošedé horniny sopečného původu. V nich vznikly pukliny, podél těch se začaly rozrušovat a uvolňovat horniny a došlo k proříznutí soutěsky. Ta byla později v nejužším místě zahrazena nanesenými balvany a za takto nanesenou hrází vznikla jezírka.

Dvě Skryjská jezírka, která nyní vidíte před sebou, leží v nadmořské výšce 270 m. Jsou od sebe vzdálená jen několik metrů a každé z nich má délku přibližně 30 m, šířku 10 m a plochu asi 150 m². Zbirožský potok zde vytvořil místy až 150 m hluboké průlomové údolí s peřejemi, vodopády a obřími hrnci. Kdysi tu skály uzavíraly úzké údolí a tím zadržovaly vody. Ta prolomila skalní zátaras a vzniklou úzkou skalní průrvou protéká nyní potok vodopádkem.

Skryjská jezírka vznikla přitom teprve nedávno. Po vydatných deštích v roce 1872. Tehdy se z okolních svahů uvolnilo několik balvanů, které spadly do soutěsky a vytvořily tak přirozený vodopád. Vidíte ho? A vidíte také mezi skalami kříž s Ježíšem Kristem?

K vodopádu se váže hned několik legend. A něco na nich nejspíš bude, protože po chvíli pozorování vodopádu si všimnete, že je nalevo od něj ke skále přikovaný železný křížek s Kristem. Co připomíná? Podle jedné pověsti tu kdysi pásla dobytek mladá dívka. Jedno zvíře se jí ale zaběhlo a spadlo do strmé soutěsky. Dívka se nebohé zvíře snažila zachránit. Sama za marnou snahu zaplatila životem. Druhý příběh je o poznání realističtější. Nad vodopádem měli před pár desítkami let tábořit dva mladíci. Posilněni alkoholem dělali tak dlouho nad strmou skálou hlouposti, až jeden z nich spadl rovnou do vodopádu. Ani tentokrát to nedopadlo dobře. Křížek u vodopádu se ovšem pohledem nehledá snadno. Určitě vám chvíli zabere, než ho najdete.

Najděte turistický rozcestník s názvem Skryjské jezírko. Je na něm směrovka k mlýnu.

6. Jak se mlýn jmenuje?

Dolní jezírko leží o několik metrů níže mezi stromy. Jezírka, vodopád, potok a okolí je chráněno v rámci přírodní rezervace Jezírka o rozloze necelých 60 ha v rámci CHKO Křivoklátsko. Vyskytují se zde vzácné druhy zvířat a rostlin – při troše štěstí tu potkáte vydru, raka nebo ledňáčka.

Nedaleká obec Skryje spolu se svým půvabným okolím je také velmi známá jako významné paleontologické naleziště zkamenělin, které proslavil věhlasný francouzský badatel a inženýr Joachim Barrande. Podle něj se také jmenuje jedna pražská čtvrť.

7. Jak se jmenuje městská část na Praze 5?

A kdopak tento pán se zvláštním jménem byl?

Francouzský inženýr a paleontolog Joachim Barrande věnoval téměř pětačtyřicet let svého života studiu českých silurských skal a zkamenělin ve středních Čechách, tím proslavil Čechy a také Skryje. Právě v údolí řeky Berounky kolem Skryjí a Týřovic vystupují na zemský povrch vrstvy nejstaršího útvaru prvohor, kambria. Zachovalo se zde velké množství zkamenělin tehdy žijících živočichů, z nichž nejznámějšími se stali trilobiti.

Joachim Barrande se narodil 11. srpna 1799 a po revoluci v roce 1830 doprovázel Barrande krále Jindřicha do Anglie, Skotska a nakonec roku 1831 do Čech, kde s ním sídlil nejprve na zámku Buštěhrad a poté na Pražském hradě. Hrabě Kašpar ze Šternberka požádal Joachima Barranda, aby posoudil možnost stavby koněspřežné železniční trati k uhelným pánvím u Radnic a Plzně. Během průzkumu trasy narazil Barrande u obcí Skryje a Týřovice na břidlice plné prvohorních zkamenělin, zejména trilobitů. Naučil se česky, sestavil skupinu poučených dělníků a sběračů, které posílal na vybraná místa těžit zkameněliny. Zároveň podnikal cesty po evropských nalezištích, aby mohl jednotlivé vrstvy českého siluru porovnat. Vznikla poměrně rozsáhlá sbírka, která byla umístěna v budově staré školy ve Skryjích. Barrande byl starý mládenec, jeho první hospodyní v Praze byla matka českého spisovatele Jana Nerudy. Barrande sice zůstal celý život Francouzem, ale nikdy nezapomněl na místa, která mu vydala nálezy, jež mu získaly světový věhlas.

Dopsali jste? Tak už znáte celou tajenku a my vám gratulujeme! Doufáme, že ta dnešní se vám líbila – byla totiž kraťoučká. :)

Teď už se jen s rodiči musíte dohodnout, zda budete po modré značce pokračovat dál, až do obce Skryje, nebo se vrátíte stejnou cestou k parkovišti. Při cestě domů se dobře rozhlížejte. Jdete pohádkovým údolím, možná zahlédnete ukrytý poklad a třeba čeká právě na vás.

Šťastnou cestu!

Otázky k tajence

1. Jak se jmenuje oblast?

2. Doplň: Skokan…

3. Víte, jak se jmenuje zdejší ryba?

4. Jak se jmenovala princezna?

5. Jaké číslo popisné má chata?

6. Jak se mlýn jmenuje?

7. Jak se jmenuje městská část na Praze 5?

 

Délka trasy: 4 km (2,5 hod.)

Obtížnost: Trasa je lehká – určená dětem od tří let.

Výlet je celoroční. Ve sněhu a mokru mohou kameny klouzat. Nejlepší je vydat se na trasu v létě, kdy se dá v potoce koupat a les vás kryje příjemným stínem.

Vzdálenost od Prahy: 50 km ujedete přibližně za 45 minut. Jeďte po dálnici D5 na sjezd v Žebráku, a pak pokračujte přes Březovou a Broumy směrem ke Skryjím. Asi 3 km před cílem však na lesní křižovatce neodbočujte na Skryje, ale jeďte asi kilometr směr Podmokly. V prudké zatáčce pak uvidíte parkoviště i modrou značku, která vás povede výletem.

Autobusová a vlaková zastávka jsou hodně daleko, raději jeďte autem.

Výlet je možný jet s kočárkem, na kole i se psy (posledních 50 metrů je třeba kočárky a kola nechat na místě, nebo je přenést až k jezírku). Golfky nedoporučujeme. Cesta vede loukou a lesem a je na ní dost kamenů.

Parkování: Na začátku trasy v místě zvaném Slapy je parkoviště zdarma.

www.idos.cz

Turistická mapa: Odkaz na mapy.cz

Možnost občerstvení: Po cestě žádné. Nejbližší restaurace jsou v obci Skryje: Hospůdka U Grillu, restaurace Trilobit.

Cyklotrasa: Pokud  jedete na kole, doporučujeme pro starší děti cyklotrasu, která vede ze Zbiroha až do Skryjí podél potoka kolem několika nádherných mlýnů. Vede po rovince, je dlouhá asi 15 km, nepotkáte zde žádná auta a uvidíte například Sýkorův, Kozův, Ostrovecký a Jankovský mlýn. Ve Slapech se pak můžete napojit na cestu ke skryjským jezírkům a pokračovat pak po modré značce až do Skryjí či ještě dál, podle vaší chutě.

Nejbližší další výletní místa od agentury Velká dobrodružství: Týřov, Žebrák a Točník, Zbiroh, Krakovec.

Cyklotrasa:
Pokud jedete na kole, doporučujeme pro starší děti cyklotrasu, která vede ze Zbiroha až do Skryjí podél potoka kolem několika nádherných mlýnů. Vede po rovince, je dlouhá asi 15 km, nepotkáte zde žádná auta a uvidíte například Sýkorův, Kozův, Ostrovecký a Jankovský mlýn. Ve Slapech se pak můžete napojit na cestu ke Skryjským jezírkům a pokračovat pak po modré značce až do Skryjí či ještě dál, podle vaší chutě.

Trasu pro vás prošla Lucie Nachtigallová.

Trasu testovali: Radeček (6 let), Andrejka (3 roky), Viktorka a František (5 let), Bětuška (3 roky) a pes Róza (8 let)

Postřehy dětí:
Andrejka: “Postavila jsem s maminkou kamenného mužíčka.”
Radeček: “Líbilo se mi, jak jsme se s Fandou honili po mostech nad potokem a maminky křičely, že spadneme.”

Legenda pro rodiče a popis trasy

Milí cestovatelé,

zveme vás a vaše děti na výlet ke zbirožskému potoku, který během tisíciletí vytvořil překrásné pohádkové údolí s peřejemi, vodopády a hlubokými jezírky. Neproudí sem davy, dá se sem chodit na procházku po celý rok, uvidíte pstruhy, ledňáčky a žijí zde trpaslíci. Ti vašim dětem připravili trasu plnou pohádkových hádanek a překvapení. Tajenku vyplní spíše školáci, ale doplňkové úkoly mohou plnit děti už od 3 let. Trasu lze zkombinovat s výletem na zříceninu hradu Týřov, návštěvou muzea Joachima Barranda ve Skryjích, nebo třeba s prohlídkou zámku Zbiroh. Můžete také hledat poklady. Jeden velký byl nalezen v nedalekých Podmoklech. Více se dozvíte při našem putování.

 

Dopis cestovatelům

Ahoj kluci a holky,

dnešní cesta za hádankou povede po stezce Sněhurčiných trpaslíků, kolem jejich domečku, začarované skály, ale hlavně podél potoka, který je tak čistý, že v něm můžete pozorovat i pstruhy. Místo je to tak poetické a romantické, že na něm musí roztát i ten největší mrzout. Když se do údolí Zbirožského potoka, na mnoha místech připomínajícího spíš dravou horskou říčku, prodere skrz stromy a kapradí slunce, užasnete nad úchvatnou přírodní podívanou.

Stejně jako u našich ostatních výletů jste také k dnešnímu dostali originální mapu s vyznačenou trasou. Pokud půjdete správnou cestou, budete se pozorně rozhlížet, číst texty a poslouchat, co říkají rodiče, jistě splníte všechny úkoly. Umíte-li už psát, doplňte podle uhodnutých slov tajenku a pečlivě ji uschovejte. Pokud nám pošlete dopisem, e-mailem nebo prostřednictvím FB správné řešení, zařadíme vás do slosování o Lumpardíky. Je důležité, abyste vždy uvedli k tajence (pozor, psát bez diakritiky) i kód výletu, který je napsaný na každé stránce.

 

Doplňovačka

Jdeme na to!

Vaše cesta, milí kamarádi, začíná na malém parkovišti v místě zvaném Slapy. Vydáte se po modré značce, která vás povede přes louku k lesu a potoku.

Hned na parkovišti můžete doplnit první písmenko do vaší tajenky.

Najděte jakoukoliv naučnou cedulku, kterou uvidíte (Lesnický park, Ptačí oblast, mapu,…) a zjistěte, jak se zdejší chráněnná krajinná oblast jmenuje.

1. Jak se jmenuje oblast?

Křivoklátské lesy jsou velmi zachovalé – panství patřilo buď českým králům nebo knížatům, bylo určeno převážně pro lovectví, tím pádem zůstaly lesy zachovány a dříví se v nich moc netěžilo. Dodnes na Křivoklátsku zůstalo zachováno více než 1 800 druhů rostlin, 52 druhů dřevin, hnízdí zde kolem 120 druhů ptáků a dosud nespočetné množství dalších příslušníků živočišné říše, z nichž je nejeden zařazen do červených seznamů vzácných a ohrožených druhů.

Pojmenujte alespoň 3 stromy, které kolem sebe vidíte. Vidíte i nějaká zvířátka?

Opatrně přejděte silnici a kolem dopravní značky pokračujte za závoru. Co vám říká značka?

Hned u závory stojí krásný strom. Poznáte ho?

Celý statek musíte obejít. Na dvoře spatříte velké krabice. Majitel v nich chová zvláštní užitečná zvířata. Jaké zvíře žije a přezimuje ve velkých krabicích na dvoře domu?

Kdo rád med? My moc. Na čerstvém chlebu s máslem! Znáte nějakou pohádkovou včelku? Třeba Máju? Jak se jmenoval její včelí kamarád?

V úlu je matka jediná samice s vyvinutými pohlavními orgány. Dělnice je mají zakrnělé. Každé včelstvo má jen jednu dospělou matku a každá matka se páří jen jednou životě. Ovšem se 6 až 10 trubci. Sperma si pak uchovává v semenném váčku po celý život. V případě úhynu matky se jedné nebo více dělnicím aktivují vaječníky, jenže dost zbytečně. Páření stejně nejsou schopny. Kladou jen neoplozená vajíčka, z nichž se líhnou výhradně trubci. Proto se těmto náhradním matkám říká trubčice. Trubčice již nikdy nepřijmou novou matku, a tak je včelstvo odsouzeno k zániku. Trubcokladná matka je pro každého včelaře komplikací, ovšem trubčice hotovým neštěstím.

Pokračujte pěšinkou až k blízkému lesu. A můžeme si k tomu zazpívat.

Učení páni zkušení,
já rád bych vám teď podotknul,
nikdo z vás nemá tušení,
že v dálce stojí malý úl.

Z něj každé ráno vyletává včelka Mája,
naše kamarádka včelka Mája,
máme jí co závidět, výšku, z které vidí svět.

A o tom vypráví nám potom včelka Mája,
malá uličnice včelka Mája,
mávne křídly včelka Mája,
Mája, Mája.

Mája zas míří mezi nás.

Kdo první uvidí na louce?

U lesa najděte cedulku, na které je lev. Jakou mají jeho drápy barvu? To je co? Asi špatná manikérka :)

Kolik ocasů má lev a proč tomu tak je? Poradí rodiče?

Zkuste z textu na tabulce výčíst, jak se druhovým jménem označuje zdejší žabka.

2. Doplň: Skokan…

Skokan hnědý je po ropuše obecné naše nejběžnější žába. Vyskytuje se na celém našem území od nížin až po hory, i od mokřadů přes lesy až po stepi. Dokáže se přizpůsobit i člověkem velmi změněné či zničené krajině. Žije dokonce i v lomech nebo na výsypkách po těžbě. Živí se slimáky a brouky. Výška jeho skoku je až 55 cm. Skokan hnědý se dožívá až 25 let. Dříve se sbíral v době páření, kdy nepřijímal potravu. Lidé, kteří jedli žáby, dokonce tvrdili, že jeho maso je nejlepší z našich žab. A právě v období rozmnožování měl být nejchutnější. To ale jeho stavy tolik nezdecimovalo, jako změny hospodaření v zemědělství. Naštěstí se poslední dobou jeho počty zase začínají pomalu zvyšovat.

Děti, prosím vás, až uvidíte skokana, tak ho prosím nejezte. Dejte si raději slimáka! :)

Přicházíme k potoku a k první lávce. Potok je krásný a jmenuje se podle nedalekého zámku, u kterého pramení. Víte jak? Zámek se jmenuje Zbiroh a také k němu vede jeden z našich výletů s tajenkou.

Přes potok vede mnoho lávek a vy po nich po všech musíte dnes přejít. Schválně, kolik jich během cesty napočítáte?

Až přejdete první dvě, uvidíte zvláštní místo. Stojí tam mnoho panáčků postavených z kamení. Zastavte se u nich na chvilku a postavte si toho svého, nebo aspoň položte další kamínek na jiného. Prý to přináší štěstí.

U kamenných staveb stojí strom se dvěma bílými pruhy. Dokážete ho najít? Za chvíli vám o něm něco povíme.

Až si dohrajete, pokračujte lesní stezkou podél potoka. Po padesáti metrech zkuste najít strom pro změnu se dvěma červenými pruhy.

Pruhy na stromy namalovali trpaslíci. Touto cestou totiž chodí každý den do práce a v místech, kde stojí stromy s pruhy, se vždycky ztratili. Tak si ta místa označili, aby příště nebloudili.

Jak se jmenovali známí trpaslíci z pohádky? Zkuste nejprve sami… Zvládli jste pojmenovat alespoň čtyři? :)

Šmudla, Prófa, Kejchal, Rejpal, Stydlín, Štístko a Dřímal.

To však není jediná věc, kterou byste o zdejších mrňavých obyvatelích měli vědět. Kdysi si v místních skalách ukryli poklad. Ten jim však ukradl zlý mlynář z nedalekého Podmokelského mlýna. Za trest ho trpaslíci prokleli a proměnili ve skálu. Ta stojí nalevo nad pěšinkou – můžete v ní vidět mlynářův vyděšený obličej.

Našli jste ho?

To je jen pověst, ale my vám teď řekneme něco o opravdovém pokladu.

Západně od Skryjských jezírek najdete ves Podmokly, kde byl nalezen zlatý poklad z keltských dob. Podmokelský poklad obsahoval velké množství zlatých keltských mincí (duhovek) a byl vykopán roku 1771. Celkové množství mincí se vzhledem k okolnostem nálezu nepodařilo s přesností určit. Podle toho, co víme, bylo zachyceno asi 4200 mincí, ale původní množství se odhaduje na nejméně 5000 mincí. Vážily asi 50 kg. Poklad byl uložen v bronzové nádobě spolu s nákrčníkem. To vše bylo zakopáno do země v době kolem poloviny 1. století př. n. l. Velká část zlata, kterou si mezi sebe rozdělili místní obyvatelé, nakonec přišla do majetku knížete Karla Egona z Fürstenberka. Ten většinu mincí nechal roztavit a zlato použil na ražbu dukátů. Malá část zůstala uložená v knížecí sbírce na zámku v Donaueschingen a část se jako dar ocitla v různých soukromých i institučních sbírkách. Část mincí je také uložena v pražském Národním muzeu.

Podmokly jsou jen 5 minut jízdy autem ze Skryjí, tak doporučujeme malou zajížďku, třeba na vás v poli ještě pár zlaťáčků čeká!

Ale my se teď vrátíme k místním trpaslíkům. Víte, co má takový trpaslík nejradši k obědu? Na másle si usmaží jednu krásnou duhovou rybku, která se prohání ve zdejším potoce.

3. Víte, jak se jmenuje zdejší ryba?

Na chvilku se zastavte a poslouchejte. Rybky neuslyšíte, ale můžete slyšet ťukání zobákem dvou ptáků – datla a strakapouda. Který z nich má červenou čepičku?

Zdejšími porosty se rády plazí také zmije. Půjdete-li tedy tudy na jaře, na klikatice si dejte obzvlášť bacha! Když se zmije páří, jsou méně ostražité a může se stát, že člověk šlápne přímo do hadího klubka. Není ostatně divu, že jejich pozornost při láskyplném aktu polevuje. Snaží se dát vzniknout poměrně velkému počtu dětiček. Mívají jich od 4 do 18. Tak opatrně.

Poznámka na okraj: Stále nemůžeme přijít na to, jak se označují hadí dámy. Hadice to asi nebudou. Stejně jako zmijí páni asi nejsou zmijáci. Znáte čapku zmijovku? Ta bývala!

Podle lékařů však není zmije zdravým lidem nebezpečná. Uštknutým podávají protijed jen výjimečně. Člověku v kondici prý kousnutí neublíží. Hůř jsou na tom lidé s nemocným srdcem a děti. Ale ani těm se sérum většinou nedává, protože by mohlo vyvolat ještě horší alergickou reakci. Pacienti jsou jen několik dnů pozorováni, zda se nevyskytnou komplikace. Každopádně každý, koho had uštkne, by měl zůstat v klidu a přivolat si záchranku. Žádné zaškrcování, vysávání jedu z rány nebo vyřezávání. Tím si spíš uškodíte, než prospějete.

Našeho psa Rózu také před lety uštkla zmije. Dokonce nám ji nebohá fenka přinesla ukázat až do domu. To bylo řevu! Kousanec nebohého plaza přišel draho, Róza mu kousnutí vrátila. A to tak, že ho zakousla úplně a navždy.

Naštěstí byla Rózinka psice jak hrom do police, takže byla jen několik dnů apatická. Z uštknutí se rychle oklepala. Přesně tak, jak nám říkal veterinář. Takže když pokousání přežila Róza, vy byste měli taky. V každém případě na to ale nehřešte.

Už staré rčení totiž tvrdí, že není radno dráždit hady bosou nohou. Obutou samozřejmě také ne. A už vůbec nedoporučujeme hřát si hady na prsou. I kdyby jim byla sebevětší zima! Víte, co znamená, když o někom řeknete, že dráždí hady bosou nohou nebo že si hřeje hada na prsou? Rodiče vysvětlí, jistě to dobře vědí.

Za skálou, která připomíná zlého mlynáře, můžete vidět strom s podivnými boulemi. Našli jste ho? Je po pravé ruce hned u cesty.

Protože se blížíme k chaloupce sedmi trpaslíků, musíme se vás zeptat

4. Jak se jmenovala princezna, která s nimi žila?

No jo, to byla hádanka pro opravdu malé děti. Tak teď něco těžšího. Jak se jmenují dva stromy, od kterých vede pěšinka k trpasličímu domku. Mají bílou kůru.

Chaloupku sedmi trpaslíků si můžete prohlédnout, její obyvatelé tady většinou nejsou. Pokud přečtete číslo popisné, máte další písmenko do tajenky.

5. Jaké číslo popisné má chata na louce u potoka?

Do cíle to máme už opravdu kousek – asi tak na tři trpasličí písničky.

Hej-hou, hej-hou a trpaslíci jdou,
a zpíváme si vesele,
hej-hou, hej-hou
Hej-hou, hej-hou, hej-hou,
když máme starost zlou,
vždy vrásky z čela
vymaže hej-hou, hej-hou.

Blížíme k místu, kde musíte nechat kočárky i kola, nebo je tátové naloží na záda a odnesou přes skalní výběžek až ke Skryjským jezírkům. Vy se chytněte rodičů za ruku, mohli byste zde upadnout. Za chvilku budete u cíle.

Jedním z nejvyhledávanějších míst Křivoklátska je totiž skalní průrva na Zbirožském potoce, za kterou vznikla jezírka, vytvářející společně se skalami malebné zákoutí. Okolní skalní stěny a prahy tvoří odolné tmavošedé horniny sopečného původu. V nich vznikly pukliny, podél těch se začaly rozrušovat a uvolňovat horniny a došlo k proříznutí soutěsky. Ta byla později v nejužším místě zahrazena nanesenými balvany a za takto nanesenou hrází vznikla jezírka.

Dvě Skryjská jezírka, která nyní vidíte před sebou, leží v nadmořské výšce 270 m. Jsou od sebe vzdálená jen několik metrů a každé z nich má délku přibližně 30 m, šířku 10 m a plochu asi 150 m². Zbirožský potok zde vytvořil místy až 150 m hluboké průlomové údolí s peřejemi, vodopády a obřími hrnci. Kdysi tu skály uzavíraly úzké údolí a tím zadržovaly vody. Ta prolomila skalní zátaras a vzniklou úzkou skalní průrvou protéká nyní potok vodopádkem.

Skryjská jezírka vznikla přitom teprve nedávno. Po vydatných deštích v roce 1872. Tehdy se z okolních svahů uvolnilo několik balvanů, které spadly do soutěsky a vytvořily tak přirozený vodopád. Vidíte ho? A vidíte také mezi skalami kříž s Ježíšem Kristem?

K vodopádu se váže hned několik legend. A něco na nich nejspíš bude, protože po chvíli pozorování vodopádu si všimnete, že je nalevo od něj ke skále přikovaný železný křížek s Kristem. Co připomíná? Podle jedné pověsti tu kdysi pásla dobytek mladá dívka. Jedno zvíře se jí ale zaběhlo a spadlo do strmé soutěsky. Dívka se nebohé zvíře snažila zachránit. Sama za marnou snahu zaplatila životem. Druhý příběh je o poznání realističtější. Nad vodopádem měli před pár desítkami let tábořit dva mladíci. Posilněni alkoholem dělali tak dlouho nad strmou skálou hlouposti, až jeden z nich spadl rovnou do vodopádu. Ani tentokrát to nedopadlo dobře. Křížek u vodopádu se ovšem pohledem nehledá snadno. Určitě vám chvíli zabere, než ho najdete.

Najděte turistický rozcestník s názvem Skryjské jezírko. Je na něm směrovka k mlýnu.

6. Jak se mlýn jmenuje?

Dolní jezírko leží o několik metrů níže mezi stromy. Jezírka, vodopád, potok a okolí je chráněno v rámci přírodní rezervace Jezírka o rozloze necelých 60 ha v rámci CHKO Křivoklátsko. Vyskytují se zde vzácné druhy zvířat a rostlin – při troše štěstí tu potkáte vydru, raka nebo ledňáčka.

Nedaleká obec Skryje spolu se svým půvabným okolím je také velmi známá jako významné paleontologické naleziště zkamenělin, které proslavil věhlasný francouzský badatel a inženýr Joachim Barrande. Podle něj se také jmenuje jedna pražská čtvrť.

7. Jak se jmenuje městská část na Praze 5?

A kdopak tento pán se zvláštním jménem byl?

Francouzský inženýr a paleontolog Joachim Barrande věnoval téměř pětačtyřicet let svého života studiu českých silurských skal a zkamenělin ve středních Čechách, tím proslavil Čechy a také Skryje. Právě v údolí řeky Berounky kolem Skryjí a Týřovic vystupují na zemský povrch vrstvy nejstaršího útvaru prvohor, kambria. Zachovalo se zde velké množství zkamenělin tehdy žijících živočichů, z nichž nejznámějšími se stali trilobiti.

Joachim Barrande se narodil 11. srpna 1799 a po revoluci v roce 1830 doprovázel Barrande krále Jindřicha do Anglie, Skotska a nakonec roku 1831 do Čech, kde s ním sídlil nejprve na zámku Buštěhrad a poté na Pražském hradě. Hrabě Kašpar ze Šternberka požádal Joachima Barranda, aby posoudil možnost stavby koněspřežné železniční trati k uhelným pánvím u Radnic a Plzně. Během průzkumu trasy narazil Barrande u obcí Skryje a Týřovice na břidlice plné prvohorních zkamenělin, zejména trilobitů. Naučil se česky, sestavil skupinu poučených dělníků a sběračů, které posílal na vybraná místa těžit zkameněliny. Zároveň podnikal cesty po evropských nalezištích, aby mohl jednotlivé vrstvy českého siluru porovnat. Vznikla poměrně rozsáhlá sbírka, která byla umístěna v budově staré školy ve Skryjích. Barrande byl starý mládenec, jeho první hospodyní v Praze byla matka českého spisovatele Jana Nerudy. Barrande sice zůstal celý život Francouzem, ale nikdy nezapomněl na místa, která mu vydala nálezy, jež mu získaly světový věhlas.

Dopsali jste? Tak už znáte celou tajenku a my vám gratulujeme! Doufáme, že ta dnešní se vám líbila – byla totiž kraťoučká. :)

Teď už se jen s rodiči musíte dohodnout, zda budete po modré značce pokračovat dál, až do obce Skryje, nebo se vrátíte stejnou cestou k parkovišti. Při cestě domů se dobře rozhlížejte. Jdete pohádkovým údolím, možná zahlédnete ukrytý poklad a třeba čeká právě na vás.

Šťastnou cestu!

Otázky k tajence

1. Jak se jmenuje oblast?

2. Doplň: Skokan…

3. Víte, jak se jmenuje zdejší ryba?

4. Jak se jmenovala princezna?

5. Jaké číslo popisné má chata?

6. Jak se mlýn jmenuje?

7. Jak se jmenuje městská část na Praze 5?

 

Mapa výletu

Mapa ve velkém formátu ke stažení