Nákupní batoh je prázdný
Úvod Facebook
Náhled + Tisk

Na nejstarší pražskou rozhlednu, k čínskému pavilonu z Cibulky až na stolovou horu

Praktické informace

Délka trasy: 3 km

Obtížnost: Lehká cesta vedoucí zpočátku do mírného kopce na vrch Cibulka, pak už je to pohoda. Lze jít celoročně, jen v zimě si obujte pevné neklouzavé boty, v závěru cesty to z kopce i do kopce může mírně podkluzovat, i když se cesty upravují. Trasa začíná a končí na tramvajové zastávce v ulici Plzeňská – zastávka Poštovka. Kočárky i kola projedou. Pejsky můžete vzít s sebou.

Turistická mapa: Odkaz na mapy.cz

Parkování: V ulici Nad Hliníkem.

Jak dojedete: Přímo k lesíku jede tramvaj č. 5, 7, 9, 10, 13, 14, 15, 16, 20, 21, zastávka Poštovka. Z metra Anděl je to cca 2 km.

Ostatní jízdní řády: www.idos.cz


Popis výletu

Milí cestovatelé,

dnešní výlet vás zavede na romantickou kamennou rozhlednu Cibulka, která se nachází v pražské čtvrti Košíře, nad Plzeňskou ulicí ve výšce 302 m n. m. Okolo ní se rozprostírá stejnojmenný areál, jehož centrem je bývalá hospodářská usedlost a později zámeček. V roce 1817 koupil usedlost kníže a vypuzený pasovský biskup Leopold Linhart Thun-Hohenstein, který si tu vybudoval honosné letní sídlo. Statek přestavěl na empírový zámeček a na přilehlém pozemku zřídil přírodní park doplněný v romantickém duchu řadou drobných stavbiček a soch. Ty všechny navštívíme. A na závěr výletu vám ukážeme tajemnou stolovou horu. Pokud vás doprovází děti, tak možná budou znát pohádkovou knížku, která v těchto místech vznikla. Napsal ji Petr Březina a jmenuje se Pohádky zpod Vidoule. Právě z ní jsme si půjčili jednu pohádkovou postavičku do tajenky. Tak snad se vám ji podaří objevit.

Během výletu budete vyplňovat doplňovačku, a pokud se vám podaří vyluštit tajenku, můžete ji přinést do Infocentra MČ Praha 5 ve Štefánikově ulici a dostanete za ni krásnou skleničku s pohádkovým motivem nebo malou hračku. Právě Městská část Praha 5 a Centrum sociální a ošetřovatelské pomoci (CSOP) si pro vás u naší společnosti Velká dobrodružství objednalo tento výlet.

Mapa výletu

Mapa ve velkém formátu ke stažení

Doplňovačka

Vaše cesta začíná u stezky, která se napojuje od ulice Plzeňská k ulici Nad Hliníkem. Startovacím bodem je socha svatého Jana Nepomuckého od Josefa Malínského. Na Cibulku byla instalována roku 1822 a dnes představuje jediné dílo v celém areálu, které je inspirováno církevní tematikou. Po stranách jsou vyobrazeny události související se svržením svatého Jana Nepomuckého z mostu. Zajímavostí je, že naprosto totožné jsou i reliéfy na soše Jana Nepomuckého, která je dílem Jana Brokoffa z roku 1683 a stojí právě na mostě, odkud byl svatý muž do Vltavy hozen. A právě k tomuto místu se vztahuje první řádek vaší doplňovačky.

1. Jak se jmenuje most, ze kterého byl Jan svržen?

Po stranách sochy se nacházejí kamenná modlitební klekátka. Vidíte na soše královskou korunu a dvě květiny?

Poutní kostel pojmenovaný po stejném svatém najdeme také na Českomoravské vrchovině na Zelené Hoře. Jak se jmenuje město, kde se známá Santiniho stavba zařazená do seznamu památek UNESCO nachází?

Je to Žďár nad Sázavou.

Nad sochou se klikatí již špatně schůdné cestičky vzhůru k další dominantě parku - Čínskému pavilonu. Kdo si troufne, může vylézt do stráně, my ostatní se k pavilonku dostaneme po asfaltové cestě vedoucí kolem jezírka směrem vlevo a do kopce.

Poznáte ovocné stromy v sadu?

Vidíte v lesíku strom celý obrostlý břečťanem?

Dnes zůstalo z Čínského pavilonu jen smutné torzo. Čínský pavilon, někdy též Čínský mlýn, je patrová osmiboká budova ve tvaru pagody, která byla postavena v roce 1822. Obě patra byla chráněna dvoukřídlými dveřmi a zelenými žaluziemi. Uvnitř se pak nacházely kabinety vybavené zrcadly a lustry ze skleněných perel. Na ochozu v prvním patře altánku byla umístěny šedě natřená sklápěcí sedátka. Na vrcholku zkosené střechy stál měděný Číňánek držící slunečník doplněný o sadu zvonečků, které za větrného počasí zvonily. Tuto roztomilou zvonkohru, stejně jako Aeolovu harfu, která byla zavěšena v koruně nedalekého stromu a vydávala jemné zvuky, dodal Michael Weiss, pražský výrobce hudebních nástrojů.

Stejně jako většina památek areálu Cibulka dochovaných do dnešních dnů se i Čínský pavilónek nachází v havarijním stavu. Praha 5 pracuje v současné době na jeho rekonstrukci.

Jako připomínka toho, že mnohým návštěvníkům není osud Cibulky lhostejný, jsou na plot zavěšovány různé zvonky a zvonečky, které snad mají evokovat dávný zvuk zvonkohry. Vidíte nějaké?

Než se nyní po hřebenu přesuneme k zamřížovaným vratům zámečku, povíme si něco o historii Cibulky.

Nejstarší zmínky o usedlosti v okolí dnešní Cibulky pochází ze 14. století. Oblast patřila v této době Jindřichu Názovi, písaři dvorní kuchyně Karla IV. V 16. století se stala majetkem rodu Cibulkových z Veleslavína, kteří poskytli své jméno nejenom usedlosti, ale i celé přilehlé oblasti. Malé hospodářství bylo sice rozšířeno o několik políček a ovocný sad, nejdůležitější částí však byly vinice, kterými byla oblast dnešních Košíř vyhlášená. Usedlost Cibulka tedy vlastně vděčí za svůj vznik Karlu IV., který podporoval pěstování vína. Během třicetileté války byla Cibulka značně poničena a později dokonce naprosto zpustla. Právě v takovém stavu usedlost roku 1681 koupil univerzitní profesor Johann Georg von Funcke. Zbudoval nový ovocný sad a celou oblast znovu obnovil.

V roce 1817 nastává pro Cibulku zásadní zlom. Za 112 000 zlatých je totiž koupena pasovským biskupem Leopoldem Leonhardem Raymundem říšským hrabětem Josephem Thun-Hohensteinem, který v důsledku napoleonských válek přichází o titul knížete pasovského. Nadále však byl církevním představitelem rozděleného pasovského knížectví, a protože odmítal v Pasově za těchto podmínek nadále zůstat, dostal se do sporu se samotným Vatikánem. Přestože byl původem z Děčína, rozhodl se, že svá poslední léta stráví v Praze, a to právě zde, na Cibulce.

A teď se podívejte skrz vrata směrem k zámečku a popusťte uzdu své fantazii. Nic jiného vám totiž v tuto chvíli nezbývá . Jak to tady tedy kdysi dávno vypadalo?

Leopold Leonhard Thun nechal celý komplex radikálně přestavět. Usedlost tak získala podobu empírového zámečku. Hlavní patrová dvoutraktová budova byla rozšířena, doplněna o několik stájí a hospodářských budov. Přímo na hlavním dvorci byla umístěna empírová kašna, několik menších romantických stavbiček a zajímavé kamenné holubníky-psince.

Zámeček doplňoval dokonale promyšlený a esteticky vyvážený anglický park a lesopark. Všechny tyto části tvořily naprosto jednotný celek, který je dodnes obdivován spoustou odborníků a považován za jeden z mála dochovaných příkladů pražského pozdně barokního venkovského sídla.

A když jsme u toho baroka:

2. Jaký umělecký styl přišel po baroku?

Poradíme, že se v jeho názvu trochu kvoká :)

Zámeček je ve velmi špatném stavu, jak sami vidíte, ale parkem se projdeme a zajímavé památky nevynecháme, nebojte se.

Držme se nyní pěšiny vedoucí kopcem vzhůru doprava hned u zámečku. Nikam tedy neklesáme. Za malý okamžik uvidíte věž, ke které míříme. Míjíme schody, dole v údolíčku tiše protéká potok, který se rovněž nazývá Cibulka. Je pravostranným přítokem Motolského potoka, pramení ve studánce pod skalními výchozy přírodní památky Vidoule a dále protéká zalesněným územím Cibulky, pod železniční tratí a vtéká do nově opraveného jezírka Pod Dianou. Z něj pak dále pokračuje podél cesty do mokřadu pod třešňovým sadem a u sochy sv. Jana Nepomuckého mizí v zatrubnění. Měří tedy jen kilometr a půl a my kolem něj dnes většinu cesty půjdeme.

Leopold Leonhard Thun byl neuvěřitelně obdivuhodná osobnost. Díky prostředí, ve kterém vyrůstal a ve kterém se později v Pasově pohyboval, se stal typickým představitelem osvícenství. Byl hudebně nadaný, miloval Goetha, Schillera a Rousseaua, zajímal se o matematiku, fyziku, hrací strojky, lékařství, malířství, sochařství a Cibulku dokonce nechal osadit hromosvody (ty jsme tedy nenašli, to se musíme přiznat). V Pasově zrušil trest smrti a zavedl povinnou školní docházku. Mimo to byl bezesporu i osobností romantickou. O tom svědčí celá koncepce parku, architektonické prvky jako umělá zřícenina, novogotická hájovna či poustevna. Vášnivě hrával karty o peníze a v posledních chvílích svého života se prý začal zajímat i o magii a nadpřirozené jevy. Možná proto se zde objevuje tolik “neživých” bytostí! :)

Když Leopold Leonhard Thun 22.10.1826 zemřel, byl podle svého přání pochován na nedalekém Malostranském hřbitově. Cibulka ještě téhož roku vyhořela, a protože dědicové o zámeček nejevili zájem, začala záhy chátrat. Všechny pokusy a udržení usedlosti v původním stavu byly bezvýsledné. Nepomohlo ani dočasné zpoplatnění vstupu. Roku 1891 byl navíc park násilně rozdělen železniční tratí vedoucí ze Smíchova do Hostivic.

Posledním soukromým majitelem Cibulky byl statkář Josef Hyross, který ji kvůli finančním problémům roku 1922 odprodal pražské obci. Zkáza celého jedinečného komplexu stále pokračovala. Zámeček se rozpadal, sochy byly kradeny a poškozovány, na volných plochách byla provedena necitlivá výsadba. V době komunistického režimu v 70. letech 20. století byly provedeny další hrubé zásahy a v rámci rozvoje byl postaven dřevěný altán.

V současné době je někdejší empírové sídlo knížete-biskupa Leopolda Leonharda Thuna v havarijním stavu. Obytné budovy jsou podpírány dřevěnými trámy, které mají za úkol udržet zbytky zdiva a střech.

Cibulka se stejně jako v minulosti Ladronka stala známým squatem. Majitel ale obyvatele v květnu 2015 z usedlosti za pomoci policie vyhnal. Stavba od té doby dál chátrá a nic se s ní neděje. Bohužel :)

Ale teď už k veselejší stavbě. Jste téměř u ní. Jak se k rozhledně dostanete, necháme na vás – jsou zde schody, pěšinky i cestička.

Spočítáte, kolik schodů musíte vyšlapat? A ten výhled!

Zdejší vyhlídková věž je nejstarší na území Prahy. Dnes je, spolu s poustevnou, považována za nejzachovalejší stavbu celého areálu. Jedná se o 13 metrů vysokou kamennou věž čtvercového půdorysu zakončenou cimbuřím. Na vrchol se lze dostat po vnějším schodišti čítajícím 76 schodů.

Návštěvníkovi se tak nabídne výhled na celý areál motolské nemocnice. Pohled na střed Prahy je dnes zastíněn nejen vzrostlými stromy, ale i vilovou kolonií Cibulka, vybudovanou v 1. třetině 19. století.

Ve spodní části věže se původně nacházela mechanická loutka rytíře, oděná brněním, která pro pobavení návštěvníků vyvolávala strašidelné zvuky. V době biskupovy smrti nebyla rozhledna pravděpodobně ještě dokončena, což dokazují listiny potvrzující noční hlídání hašeného vápna. Dnes se v prvním patře nachází místnost, která je využívána jako skladiště nářadí pro zimní údržbu parku, vstup do místnosti v druhém patře je kryt kovanými železnými dveřmi. V období komunismu se právě tato místnost stala klubovnou zdejších skautů, což dokazuje malý, dnes zanesený komín nacházející se v jedné části cimbuří. Vidíte ho? Skautíci to tady museli mít moc hezké. Skoro jako klubovna Rychlých šípů, že? Víte kdo napsal slavné knížky Záhada hlavolamu a Stínadla se bouří? Ty my máme moc rádi!

Na věž přirozeně navazuje přízemní romantická budova hájovny s gotizujícími prvky, štíty a cimbuřím, která spolu se zříceninou vytvářela jednotný estetický celek. Dnes zdejšímu hajnému zdaleka nestačí, proto více méně bezúčelně postává vedle dnes fungující hájovny postavené ve 20. století.

Hájovnu uvidíte z rozhledny – stojí jen pár metrů od ní.

Spočítejte, kolik na ní vidíte kulatých okýnek.

Pod rozhlednou jsou terasovitě umístěné zbytky rádoby gotických zdí porostlé břečťanem, známé jako Dantovo peklo. Pod nimi je schovaná socha lidově zvaná Škrtič, která je, stejně jako většina sochařských děl nacházejících se v areálu, v dezolátním stavu. Socha Jitra (Škrtiče) údajně zpodobňuje samotného básníka. Víte, jak se jmenoval Dante celým jménem?

Dante Alighieri byl italský středověký básník, který významně přispěl k vývoji jazykovědy a italského jazyka a k vývoji politické filozofie. Je považován za předchůdce renesance a jednoho z nevýznamnějších představitelů světové literatury. Napsal Božskou komedii, v němž hlavní postava prochází postupně Peklem, Očistcem i Rájem, kde je mu průvodkyní jeho zesnulá drahá Beatrice.

Pozor – lidem se Dante často plete s Bocacciem a jeho Dekameronem. Spolužák autorky tohoto textu od maturity “vyletěl” právě kvůli tomu.

Našli jste škrtiče?

3. Jak se jmenuje had – škrtič s typickou trojúhelníkovou hlavou?

Je opravdu hrozný :)! A krajta ani anakonda to není!

Tak, a pokud jste si prohlédli věž i Škrtiče, vydejte se nyní dolů k umělému jezírku. Je to jedno z nejhezčích míst Cibulky. A potkáte tam Dianu!

Socha této římské bohyně lovu se nalézá na návrší, před vyzděným svažitým terénem, v blízkosti jižní hranice parku, kde byla celistvost narušena železnicí postavenou v roce 1871. V rokokové tradici pojatá Diana stojí nad jezírkem, které mělo kdysi ještě ostrůvek, dříve vyzdobený květinami. Dnes je toto sousoší bohyně lovu Diany se dvěma psy u nohou již poničené. PodepsalI se na něm jak vandalové, tak povětrnostní vlivy, před kterými byla dříve alespoň trochu chráněna chrámkem, který by měl být znovu obnoven i z tohoto důvodu. Socha je z tmavého pískovce, který je sám o sobě materiálem snadno podléhajícím zkáze. Její výška je asi dva metry. Diana je oděna do přiléhavého roucha a přes rameno má zavěšen toulec s šípy. Pravou rukou hladí hlavu lísajícího se loveckého psa, zatímco druhý jí oddaně leží u nohou.

Jaká rasa psa to asi je? My si myslíme, že ohař, ale rádi se necháme poučit. :)

4. Jak se jmenuje bohyně lovu v řecké mytologii?

Poradíme, že začátek jména se shoduje s názvem jedné televizní stanice ČT.

Po asfaltové cestičce se nyní vydáme lesíkem vzhůru. To znamená, že když se postavíte tak, abyste měli Dianu a rybníček za zády, vydáte se doleva. Teď budeme chvilku stoupat, ale pak už to bude jen po rovince a zase dolů.

Po chvilce zahlédnete napravo domeček z větví a dětské hřiště. Tam si mohou děti pohrát. Naše kroky pak dále budou pokračovat k železnční trati. Ale kdo by si chtěl udělat krátkou 100 metrů dlouhou “zacházku”, tak sejde pod dětské hřiště až k Poustevně.

Jedná se kamennou stavbičku nacházející se poměrně daleko od usedlosti, která je spolu s umělou zříceninou považována za nejzachovalejší část parku. Poustevna byla vytvořena jako přesná kopie stavby nacházející se v saském Meiningenu. Na rozdíl od romantických představ sloužila ta zdejší pouze jako atrakce pro návštěvníky parku. Obyvateli poustevny se staly dvě dřevěné postavičky, které pocházely z dílny Václava Nedomy. Stejně jako rytíř v umělé zřícenině byly i tyto loutky mechanické. Víme, že se po sešlápnutí prahu daly do pohybu. Jaké pohyby však vykonávaly, to dnes již přesně není známo. Podle některých dochovaných zdrojů první, stojící postava, udělovala poslední pomazání druhé, která odevzdaně ležela na slaměném lůžku. Podle jiné verze stojící postava pokynula návštěvníkovi, zatímco ležící dál nerušeně pročítala Bibli. No, teď tady toho už moc k vidění není, ale mohlo to být moc hezké.

Až si Poustevnu prohlédnete, vraťte se k dětskému hřišti a pokračujte dál k trati. Tu přejdeme a pokračujeme dále vzhůru až pod stolovou horu. Už ji vidíte? Ta je krásně placatá, že?

Stolová hora (též tabulová hora) je pojem z geomorfologie, kterým se označuje osamocená vyvýšenina, která typicky vystupuje strmými svahy nad okolní krajinu. Vrchol hory tvoří ploché temeno, které je různého tvaru a velikosti.

Asi nejznámější stolová hora se vypíná v Africe nad Kapským městem.

5. Jak se jmenuje republika, kde najdeme tuto stolovou horu?

Po asi 30 metrech se dostáváme na rozcestí. Buď můžete jít rovně po pěšince nabo to vzít oklikou po asfaltce doprava. Každopádně obě cestičky nás dovedou až pod skály na asfaltku, která pod nimi vede.

Nyní se tedy vydáme doleva. Jsme přesně pod Vidoulí.

Vidoule (též Na Vidouli) je jeden z pražských kopců (371 m n. m.). Tři pásy jejích svahů (na jižní, jihovýchodní a severní straně) jsou chráněny jako přírodní památka Vidoule. Tato výrazná stolová hora se rozkládá na severozápadním cípu Jinonic, mezi Košíři a Butovicemi. Původní název Vidoule byl Vidova hora. V roce 1680 v době řádění moru byli na úpatí hory pohřbíváni ti, kteří nemoci podlehli. Až do roku 1948 byly jeskyně vyhloubené ve skále obývány pražskou chudinou.

Jak se jinak říká moru?

6. Doplň barvu: ….. smrt.

Pod kopcem nyní pokračujeme až místu, kde na skály vedou schody. Bohužel jinudy se nahoru nedostanete. Naše cesta pak povede po hřebeni směrem doprava. Půjdeme tedy jakoby směrem zpět nad asfaltkou, kterou jsme přišli. Na vrcholu kopce se kromě komplexu vodárny a jednoho školního areálu nacházejí zbytky bývalé protivzdušné obrany státu (PVOS) v podobě tvrzí, rozpadlých budov, podzemních chodeb, silnic a plotů, které jsou situovány směrem na západ, v těsné blízkosti pekárny Odkolek. Ale žádné krásné výhledy tady nečekejte. To byste se museli přehoupnout až na druhou stranu kopce.

Pokud se tedy necítíte na cestu pěšinkou vrchem, klidně se vraťte po asfaltce, kterou jste přišli.

Obě cesty nás asi po 700 metrech dovedou do ulice Upolínová. Ta vrchní nás navíc v závěru povede borovým lesem přes skály. S kočárkem jsme to zvládli, ale pokud bude bahno, tak opravdu raději zvolte asfaltku.

Pokud jste se dostali do ulice Upolínové, cíl je na dosah ruky – teď už to bude jen z kopce.

Mimochodem víte, co je to upolín? Je to jedná krásná žlutá kytička. Na nejznámější upolínovou louku na horu Jizerku vede mimochodem také jeden z našich dalších výletů. :)

Podejdeme nyní pod tratí. Představte si, že když jsme na Cibulce před rokem pořádali pohádkový les, tak se naše malířka na obličej při hledání startu ztratila a dojela až sem. A protože si myslela, že je to dobře, tak do podchodu zajela autem. Tady se zasekla, píchla pneumatiku a museli ji pomáhat policisté. Je jí přes 60 let, máme ji rádi a jsme vděční, že to nakonec dobře dopadlo. :)

Nalevo vidíte les a napravo sportoviště. Ani to tady nevypadá, že jste v Praze, že? Úplně klidně by tady mohla žít nějaká čarodějnice…nebo i princezna. V tom zámečku, který jsme viděli na začátku cesty. A ta princezna by se klidně mohla jmenovat Jasněnka. A chasník, který se do ní zamiloval, Jíra.

7. Víte, jaké povolání měl Jíra ve známé české pohádce?

A z tajenky už na vás kouká také jedna pohádková postava – je to jméno čerta, který zde pod Vidoulí prý žije. Možná právě tady. Podívejte se pořádně, zda neuvidíte nějakou díru do Pekla.

Ale vy už spíše vyhlížíte nějaké místo, kde si dát něco k pití a snědku ve sportovním areálu – je to také jediné místo na trase, kde se můžete občerstvit. Klidně tak učiňte. Zasloužíte si to! :)

K tramvaji na Plzeňskou je to odsud už jen 2 minutky chůze.

Nezapomeňte, že si za vyplněnou tajenku můžete vyzvednout skleničku s pohádkovým motivem, a to ve Vzdělávacím a informačním centru Prahy 5 ve Štefánikově ulici 249/30 (otevírací doba: po–čt 8.30–17.00, pá 8.00–15.00)

Doufáme, že vám dnešní výlet líbil, a nezapomeňte, že Centrum sociální a ošetřovatelské pomoci a MČ Praha 5 si pro vás vymyslely i další tři výlety. Také ty najdete na www.veldo.cz. Těšíme se, že se na nich s vámi brzy setkáme.

Otázky k tajence

  1. Jak se jmenuje most?

  2. Jak se jmenuje sloh?

  3. Jak se jmenuje had?

  4. Jak se jmenuje bohyně?

  5. Jak se jmenuje republika?

  6. Doplň: ….. smrt.

  7. Víte, jaké povolání měl Jíra ve známé pohádce?


tajenka

Tajenku posílejte  e-mailem na veldo@veldo.cz . Můžete ji  také poslat ve zprávě na náš facebook Velká dobrodružství. Každý měsíc vylosujeme jednoho z výletníků, kterému pošleme našeho Lumpardíka z podhradí. Vždy připojte celé jméno, adresu a také kód výletu. 






© Copyright 2012    Všechna práva vyhrazena    www.velkadobrodruzstvi.cz Mapa webu     Počet přístupů: 741360