Nákupní batoh je prázdný
Úvod Facebook
Náhled + Tisk

Nymburk - Po stopách Elišky Přemyslovny

Praktické informace

Milí výletníci,

nabízíme vám zcela originální netradiční výlet – Výlet s tajenkou. Je to výlet, který má potěšit nejen vás, ale hlavně vaše děti. V Nymburce jsme pro vás díky grantovému příspěvku Města Nymburk již jeden výlet připravili, a protože se setkal s velkým ohlasem, máme jeho pokračování.

Tato trasa je nová a povede také po dalších zajímavých památkách. Scénář, úkoly, otázky a praktické rady byly vybrány tak, abyste se dobře pobavili, prošli, strávili čas s rodinou na čerstvém vzduchu, ale i se něco nového dozvěděli. Scénáře výletu jsou psány tak, aby bavily děti od 3 do 12let – každý si najde to své…A pokud se vám podaří vyluštit tajenku, tak si můžete vyzvednout v Turistickém informačním centru na náměstí malý dáreček. Ať se vám výlet líbí!

Délka trasy: 3 km

Obtížnost: Velmi snadná trasa, která vede po asfaltových pěšinkách po rovince. Vhodná pro úplně malé děti i pro babičky a dědečky. Výlet je možný jet s kočárkem, na kole i se psy.

Vzdálenost od Prahy a jak se tam dostat: Odkaz na mapy.cz
54 km, cca 45 minut autem.

Jak dojedete autem: Z Prahy směr Hradec Králové, pak po směrovkách až do Nymburka.

Parkování: Velké parkoviště je nedaleko náměstí Pod Eliškou.

Turistická mapa: Odkaz na mapy.cz

www.idos.cz

Možnost občerstvení: Po celém městě. Doporučujeme pizzerii na náměstí a taky cukrárnu Fiala tamtéž. Dělají náramně dobré trubičky plněné domácí šlehačkou.


Popis výletu

Milí cestovatelé,

Již podruhé vás zveme do města, kde prožil své dětství Bohumil Hrabal, a kde také najdete nádherné hradby z pohádky Tři veteráni. Projdeme se starobylým historickým centrem kolem nádherných hradeb, Turecké věže, krásných stromů a povíme si něco o jedné krásné české královně, která se zde skrývala. Výlet je krátký, s možností prodloužení trasy. Otázky jsou spíše pro školáky, doplňkové úkoly naopak pro děti od tří let.

Dopis dětem

Ahoj kluci a holky,

dnešní cesta za hádankou již podruhé povede městem Nymburkem. Jistě se již těšíte na středověké hradby, zdymadlo a jez na Labi a také na anglický park na Ostrově, ve kterém každý podzim a jaro v rámci tradičních pohádkových lesů straší čarodějnice, usmívá se Víla Amálka a řve tříhlavý drak. Můžete se tam jít podívat po této procházce, je to kousek.

I k tomuto výletu jste dostali originální mapu s vyznačenou trasou. Nakreslila ji šikovná výtvarnice Nikola Skondrojani a vy si ji po projití trasy můžete vybarvit – je to totiž omalovánka. Pokud půjdete po správné cestě, budete se pozorně rozhlížet, číst správné texty a poslouchat to, co vám budou říkat vaši rodiče, jistě dokážete odpovědět na všechny dnešní úkoly. Umíte-li už psát, doplňte podle uhodnutých slov vaši tajenku a pečlivě si ji uschovejte. V Turistickém informačním centru si pak za její vyluštění můžete vyzvednout malý dáreček.

Mapa výletu

Mapa ve velkém formátu ke stažení

Doplňovačka

Toto jsou dnešní hádanky:
Naše putování začíná na náměstí, které nese jméno jednoho slavného českého rodu. Právě na něj dnes budeme narážet na každém kroku. Pokud se vám podaří najít či zjistit jeho název, máte první písmenko do vaší doplňovačky. Vidíte cedulku?

1. Jak se jmenuje slavný český rod?
Našli rádcové, našli?  
Kdepak, Pyšná princezna se zde nenatáčela, ale místní hradby si zahrály v pohádce Tři veteráni. Vzpomenete si na písničku Není nutno…. A zkusíte ji zazpívat?

Ale zpátky k památkám. Na náměstí v Nymburce můžete najít hned několik pamětihodností. Před vámi stojí morový sloup. Jde o skutečný morový sloup, postavený po překonání morové rány, která postihla město v roce 1713. Díky dobře fungujícímu proplachu hradebních příkopů, Malých a Velkých Valů labskou vodou, bylo město postiženo epidemiemi poměrně málo. Morové rány stihly město v letech 1549, 1563, 1598, 1606 a 1713. Čtyři roky po poslední epidemii, v roce 1717, byl vztyčen na hlavním náměstí pískovcový morový sloup, který se stal ústředním výtvarným motivem centra města. Datování postavení sloupu lze vyčíst z chronogramu v latinském nápise na jeho podstavci.
Kolik vidíte na sloupu svatých? Zkuste najít miminko a také podivné zvíře, které má v sobě několik šípů. Co myslíte, že to je?

A co to je mor? Je to akutní, vysoce infekční onemocnění, doprovázené vysokými horečkami. Zdrojem nákazy byli zejména hlodavci (např. krysy), někdy sami nemocní lidé. Přenos infekce zprostředkovávaly hlavně blechy. Morové pandemie častokrát sužovaly Evropu. Největší „černá smrt" vnikla do Evropy z Asie ve 14. století a zahubila nejméně třetinu veškerého obyvatelstva. V Čechách tehdy vypukl mor v roce 1358 a opět v roce 1359 a dále pak ještě několikrát. V současnosti byl mor, naštěstí pro nás, v Evropě zcela vymýcen.

Asi vidíte Turistické informační centrum. Bez něho by tento výlet nikdy nebyl kompletní. Děkujeme milým pracovnicím za skvělé rady, nápady i korektury textu. Právě zde si můžete vyzvednout mapku a poté, co vyluštíte tajenku, také malý dáreček.  Hned vedle infocentra je krásný domeček se starými plastikami. Najdete pana krále? A co je na předposledním obrázku? Dokážete přečíst alespoň jedno slovo? Že ne? Tak zkusí rodiče?

Nyní si povšimněte krásné radnice, která stojí hned vedle. Není to ta původní. Nejstarší nymburská radnice byla totiž postavena ve 14. století na západním nároží východní části jižní strany náměstí (dům č. p. 14 - nynější budova České spořitelny). V tomto gotickém domě se radní scházeli až do roku 1526, kdy dům přestal potřebám vzkvétajícího města vyhovovat. Od roku 1526 mohli již konšelé zasedat v nové honosné budově, vystavěné na severním nároží západní strany náměstí. Právě se na ni díváte.
Budovu nové městské radnice nechali nymburští konšelé vystavět v letech 1524-1526, zcela dokončena byla až v roce 1546. V letech 1631 a 1634 byla poničena Sasy a následně v roce 1639 znovu, tentokrát Švédy. V roce 1686 navíc vyhořela a opravena byla jen „nuzně“. Důkladné rekonstrukce se radnice dočkala až v roce 2003.
Do dnešní doby se zachovala štuková výzdoba prostoru za mázhauzem vpravo při ulici a kamenná deska s latinským nápisem.

V exteriéru domu zůstal zachován původní renesanční kamenný znak města (datovaný 1546), kamenná deska s reliéfem hlavy šaška, kamenná destička s reliéfem slunce, bohatý renesanční portál, reliéf mužské hlavy s vousem (pravděpodobně podobizna renesančního stavitele). V přízemním vstupním mázhauzu se středovým sloupem nesoucím klenbu byla navíc instalována bronzová plastika jednoho zvířete držícího městský znak.

2. Které zvíře drží městský znak?
Od radnice se nyní vydejte směrem k Labi. Těsně před mostem se odbočte doleva do ulice Pod Přístavem a zkuste najít krásně zrekonstruovaný mlýn. Tedy krásně zrekonstruovaná je zatím jen půlka, ale třeba až na tento výlet půjdete vy, tak už bude opravený celý. Jak se jmenuje?
Hned naproti němu stojí opravdu zvláštní stavba. Tipnete si někdo co to je? Není to rozhledna, Vašíku, a ani to není vězení, Sašenko! ☺
 
Koncem 16. století byla u tehdejšího pravého břehu Labe postavena vodárenská věž ve tvaru nepravidelného sedmibokého hranolu, završená kopulkou. Až do druhé poloviny 19. století zásobovala vodou kašnu v jihovýchodním koutě nymburského náměstí. Voda z Labe (tehdy ještě čistá) byla dopravována za pomoci lopatkového kola ze sousedního mlýna – to je ten mlýn, u kterého jsme právě byli. Vodárna byla v provozu až do začátku první světové války.
Zmínky o dřevěné věži na vodu, o žlabech a stroji, “kterým se voda žene sousedům ku potřebě”, se datují od konce 15. století. Správce věže měl na starosti: “Aby se voda do kašen dobře hnala, a kdyby oheň vzešel, má vodu zvláště v tu stranu pustiti, kde je oheň největší.” Roku 1597 dřevěná věž spadla, a tak se konšelé města rozhodli postavit novou, zděnou.
Současná třípatrová vodárenská věž s nepravidelným desetibokým půdorysem, byla na vodárnu zřejmě přestavěna z jedné hradební věže. Vchod z jižní strany je opatřen renesančním pískovcovým portálkem.  

Určitě se teď ptáte, co je to za domeček vedle. Je krásný, zdobený růžičkami, ale ten nepořádek…my jsme ho nazvali vrakovištěm kol, ale co to ve skutečnosti je, se nám opravdu zjistit nepodařilo. Dokážete najít letopočet na fasádě?

Naproti němu je dům se zvláštním znakem, asi zednářským… a vedle se suší u mrňavého domečku kukuřice…

Pokračujeme kolem Labe dál. Míjíme 2 krásné vrby, v dálce vidíte na ostrůvku ještě jednu. Tady určitě po nocích sedává nějaký vodník a na trávě pod ním tančí rusalky. Závoje mají z ranní mlhy a šatečky jim utkali pavoučci.

Před sebou vidíte zajímavou technickou památku – je to vodní elektrárna. Stavba se vzhledem k potížím I. světové války táhla celkem 10 let. Jez má tři pole široká 22 m, hrazená zdvižnými stavidly a plavební komorou velkou 85 x 12 metrů. Vodní elektrárna stojí na pravém břehu, má pět turbín a ještě v roce 1951 dokázala pokrýt spotřebu celého města. Mostem přes zdymadlo a vodní kanál byste se dostali do nádherného anglického parku na Ostrově. Pokud vás na konci výletu nebudou bolet nožičky, zajděte se tam podívat, rostou tam nádherné a vzácné stromy. Jeden z nich je i náš Strom splněných přání – je obrovský, stojí hned u můstku a mezi jeho kmeny se hravě vejdou tisíce dárečků, které rozdáváme dětem na Pohádkových lesích.
Nalevo míjíme Starou rybárnu. Dobře si domeček prohlédněte a zapamatujte si ho. Vztahuje se k naší tajence a my vám na konci výletu prozradíme jak. Zatím nám můžete odpovědět na jednu rybářskou otázku.

3. Jak se jmenuje dravá ryba, která se na některých místech v Labi vyskytuje?
Držíme se cestičky kolem hradeb a kráčíme podél nich až k malému vchodu. Jakou barvu má turistická značka? Máte ji na sobě? Myslíme tu barvu. Ukažte!

Hradby jsou symbolem města. Původně město o ledvinovitém půdorysu obepínala linie dvou hradeb - bílé opukové a červené cihlové, společně se dvěma příkopy – zachovány dodnes jako Malé a Velké Valy. Uvidíte je, nebojte se, asi tak za 15 minut. Z hradeb dnes zůstaly jen zbytky. Úsek, který vidíte, byl počátkem 20. století romanticky zrekonstruován. Opevnění na východě prošlo totiž v roce 1905 rekonstrukcí. Bylo opraveno 205 metrů hradeb. Výška hradby je 6,2 m, ozubí má výšku 1 m, Věže vystupují nad terén 15,5 metru.

4. Kolik věží napočítáte?
Hned za průchodem uvidíte krásný kostel. Vydejte se ulicí Na Rejdišti a my vám k němu něco povíme.
Kostel sv. Jiljí je dominantou celého města - jeho štíhlá věž měří 66 metrů. Chrám začal být stavěn nedlouho po založení města, kolem roku 1280. Byl zasvěcen v té době sv. Mikuláši, patronu námořníků, kolonistů, ale i školáků. Teprve během třicetileté války, v roce 1636, byl zasvěcen sv. Jiljí, patronu mrzáků a chudých. V budově je mnoho postranních vchodů, včetně jednoho, kterým vnikli do kostela v roce 1634 Sasové a vyvraždili nymburské občany, kteří se zde ukrývali. Tento vchod je proto navždy uzavřen.
Když se dostanete na konec ulice, přejděte opatrně cestu a vstoupíte do ulice Jízdecká. Právě na jejím konci uvidíte další Vodárenskou věž. U ní je také hezké dětské hřiště, můžete si pohrát nebo třeba spočítat lavičky, kterých je zde opravdu hodně. My napočítali 10 a vy?

I tato secesní vodárna je chráněna jako technická památka České republiky. V 19. století totiž kapacita staré vodárny  (kdo si vzpomene, která stavba z těch, co jsme dnes viděli, to byla?) rychle rostoucímu městu nestačila, a tak město v rámci celkové modernizace nechalo vybudovat zcela nový vodovod i s novou vodárenskou věží. Podle projektu Osvalda Polívky, spoluautora Obecního domu v Praze, byla r. 1904 postavena secesní věž ve tvaru kalicha, která je funkční dodnes. Kulatý železný vodojem je umístěn v nejvyšší části věže: dno je 26,5 m nad terénem, vrchol střechy pak 37 m. Objem nádrže je 412 m3.
Najdete na ní divnou rybu?  Strašlivé obry a hezkou paní? Jste opravdu šikulkové... a teď najděte zelený most a přeběhněte přes něj.
Ulicí Vodárenskou se nyní vydáme přes Malé a Velké Valy až do parku Hrdinů. Zde budeme hledat jeden krásný strom. Víte, jaký to je?  Poznáte ho? Je to jasan. Dokážete přečíst jeho latinský název a nezlomit si u toho jazyk?

Kousek od něj uvidíte další krásný strom. Poznají ho jen opravdoví odborníci. Je to platan. Autorka tohoto textu žila dlouhou dobu v italském Římě, který je celý jedním velkým platanovým městem, takže loupající se kůru a malé kuličkové plody poznáte okamžitě. Je krásný, že?

Nyní se vraťte zpátky přes kanál do Malých Valů a pokračujte jimi směrem doprava. Zastavíme se až v ulici Tyršova.

Cestou si všímejte roztomilých malých domečků a také zbytku opevnění, které některými doslova prorostlo. Opevnění začalo být budováno hned po založení města králem Přemyslem Otakarem II. (kolem roku 1275). Ve stavbě se pokračovalo zejména za vlády krále Václava II. na konci 13. století, a protože ve středním Polabí je nedostatek kvalitního kamene pro stavby a protože Nymburk osidlovali kolonisté z území kolem dolního Rýna, užili pro opevňovací hradby techniku zdění z cihel, kterou dobře znali z původní vlasti. Před „červenou“ cihelnou hradbou byl vyhlouben vodní příkop (dnešní Malé Valy).
Nejspíše po husitských válkách bylo městské opevnění zesíleno. Byl vyhlouben druhý, vnější a značně širší hradební příkop (Velké Valy) a na parkánu mezi vnitřním a vnějším příkopem byla vybudována parkánová zeď z opuky. Z této asi metr široké „bílé“ zdi se dochovaly jen nepatrné zbytky.

Ani zesílené hradby nedokázaly během třicetileté války město ochránit před útočícími Švédy, kteří Nymburk dobyli a jeho obyvatele téměř všechny pozabíjeli. Také během válek o rakouské dědictví byly hradby natolik poškozeny, že je obyvatelstvo samo začalo už jako nepotřebné bořit, případně je užívat jako součást při stavbě nových domů, jak je dodnes vidět v Hradební ulici. Vidíte je hned za vodou nalevo? A kdo viděl úplně šišatý zelený domeček? A za oknem hrnečky s kaktusy?
Tak a jsme v ulici Tyršova. Kdysi zde stála jedna brána. Najděte cedulku a doplňte její jméno do doplňovačky.

5. Jak se jmenovala brána v Tyršově ulici?
Ulicí Tyršovou nyní procházíme kolem Vlastivědného muzea, ve kterém se dozvíte vše o Bohumilu Hrabalovi. Tento slavný český spisovatel vyrůstal v Nymburce, kde byl jeho otec správcem pivovaru. Později je toto období zachyceno i ve filmu Postřižiny. Bohumil Hrabal je také autorem námětu k oscarovému filmu Ostře sledované vlaky.

Ve stylizované spisovatelově pracovně našly své místo předměty uvádějící návštěvníka do soukromí velkého pábitele a života jeho rodiny. Nechybí tu psací stroje Consul a Torpedo, na nichž byla napsána většina Hrabalových textů. Na věšáku visí bundička, klobouk a známá beranice. Zarámované fotografie prarodičů Kilianových doplňují rodinné písemnosti a dokumentární snímky matky Maryšky, otce Francina, strýce Pepina, bratra Slávka, manželky Elišky – Pipsy, přátel. Je tu i bambusové křesílko, v knihovně ve výklenku si můžeme prohlédnout nejen autorovy knihy, ale i legendární námořnickou čepici strýce Pepina. Hrabalův vřelý vztah k pivu připomíná poslední část expozice, představující interiér a zázemí starobylé české hospody. V imitaci české hospody s původním vybavením zhlédnete krátký videodokument a na přání dostanete i pivo.

Pro zájemce o pana Hrabala zde jeho stručný životopis:
Bohumil Hrabal se narodil v Brně-Židenicích svobodné matce Marii Kyliánové a důstojníkovi rakouské armády Bohumilu Blechovi, který se ovšem k otcovství nehlásil. Do tří let žil u prarodičů v Brně. Matka pracovala jako pomocná účetní v městském pivovaře v Polné, kde se seznámila se svým budoucím manželem, hlavním účetním Františkem Hrabalem (předobraz literární postavy Francina) a porodila mu syna. V srpnu 1919 se čtyřčlenná rodina přestěhovala do Nymburka. Po maturitě na reálce, kterou  Bohumil s obtížemi dokončil, neboť několikrát propadl, studoval Hrabal na právnické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, navštěvoval však rovněž přednášky z dějin literatury, umění a filozofie. Vinou uzavření vysokých škol v období okupace mohl svá studia dokončit až v roce 1946. Během války pracoval jako železniční dělník a výpravčí v Kostomlatech, což se odrazilo i v jeho literární tvorbě. Vystřídal i profese jako pojišťovací agent, obchodní cestující, od roku 1949 brigádník v kladenských ocelárnách a po těžkém úrazu pracoval v libeňských sběrných surovinách jako balič starého papíru. Později pracoval jako divadelní kulisák. Nemalou část svého života (1950–1973) prožil v pražské Libni – v ulici Na Hrázi 326/24. Dům byl zbourán, malířka Svatošová v těchto místech (u východu ze stanice metra Palmovka) ovšem vyzdobila stěnu na hrabalovské téma.
V roce 1965 si manželé Hrabalovi koupili v Kersku u Nymburka chatu, ve které spisovatel napsal většinu svých knih a trávil poslední roky svého života. Hrabal zemřel v roce 1997 v Praze po pádu z okna v pátém patře Ortopedické kliniky nemocnice na Bulovce, ve které se léčil. Byl pohřben v rodinném hrobě na hřbitově v Hradištku. Ve stejném hrobě byli pohřbeni také jeho matka Maryška, nevlastní otec Francin, strýc Pepin, žena Pipsi a bratr Slávek. Byl uložen v těžké dubové rakvi s nápisem PIVOVAR POLNÁ, jak si přál.
V nymburském pivovaru, kam se později můžete jet podívat, také najdete Hrabalovu pamětní desku. Na jeho přání je instalována pouze ve výšce, kde čůrají psi :)

Teď už vám zbývají jen dva úkoly. Přejděte na druhou stranu ulice a hledejte kapli. Až najdete kapli, zjistěte, po kterém svatém se jmenuje. A až zjistíte tohle, tak hledejte dělovou kouli, která zde zůstala od třicetileté války. Těžké, že? Pokud jste vše zjistili, stačí už jen doplnit poslední slovo do vaší doplňovačky.

6. Jak se křestním jménem jmenuje svatý muž?
To je ale dlouhé jméno, panečku.

A my už pomaličku docházíme na náměstí, kde náš výlet začínal. Jak se to náměstí jmenuje? Kdo si vzpomene? A kdo už vidí, jaká tajenka na nás mrká v doplňovačce?
Jestlipak víte, proč jsme si vybrali zrovna tohle krásné dívčí jméno?
V roce 1310 se totiž král Jindřich Korutanský rozhodl zbavit vážné konkurentky - Elišky Přemyslovny. Zpráva, že mladičkou kněžnu plánují zatknout, dorazila k uším Jana z Vartenberka. Loajálně vyskočil od oběda, dal připravit koně a po Eliščině kaplanovi Berengarovi dívce vzkázal, aby se dala na útěk. Přestrojená za starou babku, zahalená v plachetce se z Pražského hradu dostala až pod Vyšehrad, odkud v doprovodu věrných pánů zamířila právě sem - do Nymburku. Proč právě sem? Královské město bylo oddané Jindřichovi z Lipé, který patřil k nejvěrnějším Eliščiným ochráncům.

Zastavili ve staré rybárně na břehu Labe (tam jsme byli, vzpomínáte?) a vyděšená kněžna byla zřejmě ochotná přijmout její chudičké pohostinství. Jenže když se Nymburští dozvěděli, kdože to přichvátal do jejich města, Elišku s ovacemi uvedli na náměstí a ubytovali v poněkud luxusnějších komnatách pod pevnou ochranou hradeb. Zůstala tu do 29. června, kdy se vrátila do Prahy. Jindřich se trůnu sice ještě držel, ale prakticky už byl na ústupu a Jan Lucemburský ho brzy ze země vyhnal.

A kdopak z vás se jmenuje Eliška? Ty ne, ty jsi přeci chlapeček...
Tak a teď šupky dupky s vyluštěnou doplňovačkou pro dáreček do informačního centra. Doufáme, že se vám dnešní výlet líbil a přejeme šťastný návrat domů!

Pokud byste chtěli projít další výlety, které pro vás agentura Velká dobrodružství připravuje, podívejte se, prosím, na www.veldo.cz.

Otázky k tajence

1. Jak se jmenuje slavný český rod?

2. Které zvíře drží městský znak?

3. Jak se jmenuje dravá ryba?

4. Kolik věží napočítáte?

5. Jak se jmenovala brána v Tyršově ulici?

6. Jak se křestním jménem jmenuje svatý muž?


tajenka

Tajenku posílejte  e-mailem na veldo@veldo.cz . Můžete ji  také poslat ve zprávě na náš facebook Velká dobrodružství. Každý měsíc vylosujeme jednoho z výletníků, kterému pošleme našeho Lumpardíka z podhradí. Vždy připojte celé jméno, adresu a také kód výletu. 






© Copyright 2012    Všechna práva vyhrazena    www.velkadobrodruzstvi.cz Mapa webu     Počet přístupů: 651557